Atom muzeum JAVOR 51, bunkr Míšov

Dne 17. srpna 2013 zpřístupnila Nadace železná opona po náročných přípravách jedinečné Atom muzeum, bunkr Javor 51 v Míšově-Borovně. Toto donedávna přísně tajné místo má jedinečný genius loci, protože od roku 1965 až do roku 1990 sem nevstoupil jediný československý ani český občan, a to včetně příslušníků čs. armády. Údajně ani čs. generální štáb neměl vědět, co se zde doopravdy děje.

Obsluhu muničního skladu totiž kompletně zajišťovala posádka sovětské armády, která údajně dostávala rozkazy přímo z Kremlu. Proč? Skladovaly se tu totiž údajně jaderné hlavice k nosným raketám Luna a SCUD a letecké bomby až do 400 kt. Až v souvislosti s odsunem sovětských vojsk z Československa v roce 1991 byly tyto hlavice z Míšova odvezeny, údajně auty na ruské vojenské letiště (pravděpodobně Hradčany-Ralsko). Sklady prý byly vyklizeny do měsíce, poslední ze 73 000 ruských vojáků opustil republiku 27. 6. 1991.
Rozhodnutí vybudovat v lesích západně od obce Míšov přísně tajný vojenský objekt s krycím názvem Javor 51 (vlastně sklad sovětské munice) padlo v roce 1964, smlouva o vybudování tří sovětských jaderných depozit na našem území (objekt Javor 50 v Bílině, objekt Javor 52 v Bělé pod Bezdězem) byla podepsána v roce 1965. V ní se Sovětský svaz a Československo také „dohodly“, že veškerá finanční úhrada a i veškerá režie půjdou za naší stranou. A o tom, kdo bude mít do areálu přístup, měla rozhodovat pouze sovětská strana. Stavbu, která tehdy údajně stála úctyhodných 480 milionů, provedly převážně Vojenské stavby, které pochopitelně nevěděly, co vlastně budují.
Areál o rozloze zhruba 150 ha v lese nedaleko silnice z Míšova do Borovna kryjí vysoké ploty, železná vrata stále střeží ochranka se psy. Celý areál je rozdělen na dva okruhy rovněž oddělené plotem, tajný a ještě tajnější. Za vnější ohradou se skrývají sklady a hangáry a – dnes už dost zpustlé – celé malé městečko se čtyřmi typickými ruskými bytovkami, vybavené ovšem původně obchodem, školkou, kulturním domem, vlastní vodárnou, kotelnou, nemocnicí, netypickou strážnicí, psincem a dokonce i věznicí. Trvale tu údajně žilo až 200 ruských vojáků s rodinami, mezi nimi několik vysokých důstojnických specialistů, celkem prý kolem 300 osob. Děti údajně vozily „gruzovíky“ do internátní školy v Milovicích. Za touto „civilnější zónou“ je v zadní části pozemku v lesním údolí mezi Míšovem a Borovnem a asi kilometr od silnice druhá, ještě přísněji střežená zóna, kam už měli přístup jen vyvolení na zvláštní propustky. Tuto část údajně chránily dva ploty, mezi nimiž dnem i nocí procházeli strážní se psy a s ostře nabitými zbraněmi, nechyběly ani věžičky kulometných hnízd a stanoviště protiletadlové obrany (nad celým areálem ostatně byla zakázaná bezletová zóna).
Až v této vnitřní části se nacházejí proti sobě v asi dvousetmetrové vzdálenosti oba muniční sklady 10A a 10B (hlavní a záložní), s nenápadnými krytými nákladovými rampami, kam přijížděly vozy s hlavicemi v kontejnerech asi 1,5 m dlouhých. Vlastní vstup do podzemí blokovala dvoje šestitunová pancéřová vrata, zajišťující – kromě mechanického zabezpečení – také odstínění a ochranu proti vlhkosti. Za vraty je hlavní manipulační hala („sberočnyj“ sál) s jeřáby pod stropem, kde se všechno montovalo. Z této haly vybíhají vpravo čtyři úložné kóje o rozměrech 16x9 m, z nichž do každé se vešlo asi 15-16 kontejnerů s hlavicemi. Na ochranu před možnými vibracemi byly kontejnery zavěšeny na textilních popruzích mezi podlahou a stropem. V každé ze čtyř kójí stojí dodnes bytelný trezor na dokumenty k munici.
Současné muzeum nabízí ve vyprázdněných kójích návštěvníkovi čtyři tematicky pojaté výstavky: 1. období studené války, 2. sovětský atomový program, 3. americký atomový program a 4. mírové využití jaderné energie.
Vlevo od hlavní montážní haly je oddělená technologická část, kde sloužilo 8 důstojníků a asi 20 techniků, kteří se trvale starali o vzduchové hospodářství, stálou vlhkost prostředí, statickou elektřinu atd. Ačkoliv měli tito pracovníci pochopitelně také podepsán protokol o mlčenlivosti, do hlavní montážní haly neměli přístup a na pracoviště vcházeli s povrchu speciálním maskovaným vchodem. V hlavní montážní hale ovšem provozovala skupina „ještě prověřenějších“ pracovníků v podstatě jen údržbářkou činnost: otevřeli hlavici, vyjmuli a zkontrolovali zdroj a udržovali celé zařízení ve stavu pohotovosti.
Každý z obou skladů byl zcela samostatný. Podél stěn dlouhé manipulační haly je stále vidět spoustu elektrických kabelů, trubkových rozvodů a také mohutné potrubí vzduchotechniky. Sklad měl svoji záložní jednotku k výrobě elektrického proudu (dieselagregát poháněný šestiválcem Škoda), vlastní studnu s rozvodem vody, systém filtrace i úplného odsátí vzduchu, rozvod stlačeného vzduchu a helia a odvod odpadových produktů. Speciální regulátory automaticky udržovaly předepsané rozmezí teploty a vlhkosti prostředí.
Nosné rakety Luna-M s dosahem cca 70 km byly uloženy jako tajná zbraň mj. také v nedalekých Rokycanech (v okolních lesích bylo množství odpalovacích stanovišť pro jejich mobilní nosiče), rakety SCUD s dosahem až 300 km pak u 311. těžké raketové brigády v Hranicích, později ve Staré Boleslavi a následně i v Jincích. V období studené války se ostatně nacházela po republice celá řada raketových stanovišť, naši „rakeťáci“ ale cvičili všechny potřebné činnosti „nasucho“. Až v případě ohrožení se měly vyvézt ze skladů motory, namontovat do těles raket a ty nakonec osadit hlavicemi.
Po odchodu sovětských vojsk zůstaly muniční sklady prázdné. V době odluky Česka a Slovenska (a měnového přechodu z čs. federální koruny na korunu českou) měla bunkr pronajatý Česká národní banka, která tu skladovala stažené bankovky a mince v hodnotě několika miliard korun. A po přelomu tisíciletí tu na celých osm let spočinuly ostatky 4400 vojáků wehrmachtu, kteří padli na našem území. (Předtím byly tyto tisíce papírových schránek uskladněny tři roky v tovární hale armaturky v Ústí nad Labem, protože plány na jejich uložení v pražských Strašnicích zkrachovaly na financích; dnes jsou ostatky pietně pohřbeny na vojenském hřbitově v Chebu.) Armáda pak snad dokonce nabízela areál k dispozici americkým specialistům, ti ale neměli o staré prostory zájem. Údajně tu měl probíhat také výcvik speciálních jednotek URNA.
Základnu Javor 51 si nedávno pronajala od armády skupina nadšenců Nadace Železná opona, která ho po značném úsilí upravila na Muzeum Atom. Při úpravách se v areálu nalezly desítky drobných předmětů, které dnes představují součást expozice. Areál ovšem stále zůstává vojenským územím (je také stále součástí Vojenského újezdu Brdy) a hlídá ho proto ochranka. Muzeum má každoročně otevřeno od dubna do konce listopadu.   
Otevření muzea 17. srpna 2013 vyvolalo překvapivě velký mediální zájem. Dosud ho navštívili Japonci, 15minutovou reportáž odvysílala mexická televize (kterou mělo údajně shlédnout cca 220 miliónů lidí včetně Floridy a Kuby), expozici navštívili příslušníci bundeswehru a návštěvníci z Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu. Proč? Jedná se totiž o světový unikát: ačkoliv bylo během studené války zřízeno ve východní Evropě více než 20 podobných objektů, do dnešní doby z nich zbyly pouze tři: v Míšově a po jednom v Polsku a Bulharsku. V Míšově je navíc jediný sklad sovětské munice na světě, který je otevřen veřejnosti. Ostatní dosud existující sklady na území Ruska buď dosud slouží ruské armádě, nebo byly zlikvidovány. Na tehdejším Západě je údajně dosud ještě asi 35 nebo 38 podobných skladů, otevřen ale nebyl nikdy žádný. A i ze zmíněných tří skladů na území Československa se uchoval jen ten míšovský: sklad v Bílině u Teplic byl zasypán, ze skladu v Ralsku-Bělé pod Bezdězem byl zřízen uprchlický tábor. A tak tento unikátní, velmi zajímavý a donedávna přísně utajovaný areál určitě stojí za vidění.
Další informace:
www.atommuzeum.cz,
zsttop@volny.cz, vitovec@volny.cz, pavel.hrouda@kuplon.cz,
mobil 603 429 896, 605 292 461.

Podobný článek od jiného autora jsme uveřejnili v SR č. 3/2014.

Vnitřní areál s bunkry střežily kulometné věžičky

Manipulační hala skladu 10B

Kontejner s deaktivovanou jadernou hlavicí

Pohled do jedné ze čtyř kójí (s výstavkou amerického jaderného programu); kontejnery s jadernými hlavicemi byly zavěšeny v textilních závěsech mezi stropem a podlahou

Kontejner (vpravo), ve kterých se hlavice přepravovaly

Kryté manipulační „předsálí“ chránilo a maskovalo nákladovou rampu před vraty do bunkru 10B

Emblém s krycím názvem areálu, který zněl „Spojovací kabelové útvary …“


Autor: redakce, Ing. Jiří Fencl
Publikováno: 1.12.2014 11:46:42
Kategorie: Právě vyšlo
Zobrazeno: 1294x
Foto: Ing. Jiří Fencl