VYŠLO ČÍSLO 9/2022

Napsal nám jakýsi člověk, že v jednom z článků v letošním 8. čísle jsme třikrát uvedli nesprávně křestní jméno člena skupiny Anthropoid Josefa Gabčíka. Protože Gabčík byl Slovák, jmenoval se podle něj Jozef, a nikoliv Josef. Takových zásadních chyb bychom se prý neměli dopouštět…

Jak už jsem několikrát uvedl, v redakci se všestranně a důsledně snažíme, aby články ve Střelecké revui byly věcně i technicky správné, což je vlastně základní koncepce našeho časopisu, a pokud možno bez názvoslovných a pravopisných chyb. Na druhou stranu dobře víme, že chybám se nemůže vyhnout nikdo, kdo něco dělá – jde jenom o to, potlačit frekvenci jejich výskytu na minimum. V tomto případě se ale o žádnou náhodnou chybu (v trojím provedení) nejedná. Samozřejmě známe pravopis slovenského jména Jozef, jenže autor dopisu si mohl všimnout už mnohem dřív a nesčíslněkrát, že znění Gabčíkova křestního jména Josef používáme už dlouho a systematicky.

Vycházíme ze stanoviska Vojenského historického ústavu, které je dostupné na stránkách této instituce http://www.vhu.cz: Přestože slovenská podoba Gabčíkova křestního jména Jozef se používá v literatuře častěji, on sám je na několika dokumentech prokazatelně podepsán jako Josef, či Jos. Stejně tak na všech válečných dokumentech je uváděna česká podoba jména. Výjimkou jsou pouze dopisy z MNO, psané slovensky po válce Gabčíkovu otci. Zápis v matrice, který by mohl skutečnou podobu jména objasnit, obsahuje křestní jméno psané latinsky – Josephus. Nejdůležitějším pramenem tak zůstávají dokumenty signované samotným Gabčíkem.

Řekl bych, že tento slovenský a český národní hrdina (mimochodem, letos uplynulo nejen 80 let od jeho velikého činu a statečné smrti, ale také 110 let od narození 8. dubna 1912 v obci Poluvsie u Žiliny) by se nad dopisem pobavil. Sotva mu v životě záleželo na nějakém písmenku…

To na rozdíl od autora zmíněného dopisu, který tři podle něj chybná písmena použil k zahájení série nenávistných projevů vůči našemu časopisu a jeho tvůrcům. Následují málo srozumitelné nebo spíš nesrozumitelné, ale zjevně rozhořčené věty (těžko tomu říkat myšlenky), za které se snad stydí i sám autor. Výslovně totiž zakázal zveřejnění dopisu nebo jeho části. Ani nemusel, ono by to ve slušném časopise stejně nešlo. Celkově jsem si z toho vyvodil dojem, že je mu snad trnem v oku naše průběžné informování o tvorbě a přijímání nových českých zbraňových zákonů v posledních letech. To považujeme za svou povinnost a nemíníme přestat.  

Raději chci už poněkolikáté zdůraznit, že našich čtenářů a jejich názorů – až na podobné, naštěstí ojedinělé excesy – si velmi vážíme. Nakolik je mi známo, na dotazy, návrhy i případnou kritiku v každém případě odpovídáme. Čtenářské poznatky a připomínky nezřídka uveřejňujeme. A pokud o to čtenář žádá, v mezích našich sil a schopností se mu snažíme pomoci nebo poradit.

Byl bych rád, aby se tento vztah tvořivé spolupráce, vzájemné úcty a tolerance k odlišným názorům zachoval i nadále a pokud možno ještě rozšiřoval. Jak mnohokrát napsal redakční kolega Jan Tetřev: Obsah Střelecké revue z nemalé části určujete vy, čtenáři.

Přemysl Liška