Boxer a Berdan
Každý zájemce o ruční palné zbraně dříve nebo později zaslechne tato dvě jména, spojená s konstrukcí zápalky. Náboje se středovým zápalem dnes mají jedno ze dvou provedení zápalek. Zjednodušeně řečeno, na Západě vítězí Boxer, Východ se ještě částečně drží Berdanu – ale to je opravdu hodně zjednodušené. Na první pohled vypadají oba typy dnes vyráběných zápalek podobně. Základním rozdílem je kovadlinka, nesená Boxerovou zápalkou uvnitř, kdežto Berdanova zápalka spoléhá na kovadlinku, jež je součástí nábojnice. U Boxerova řešení je větší centrální zátravka (otvor, kterým je zažehnuta výmetná náplň) v ose nábojnice, oproti Berdanovým několika menším zátravkám po stranách od osy nábojnice.
Dnes za jednotný náboj považujeme sestavu obsahující nábojnici, střelu, výmetnou náplň a zápalku. Nábojnice současně tvoří těsnění náboje v nábojové komoře hlavně. K tomu se však museli konstruktéři postupně propracovat. První pokusy o nahrazení křesadla mechanickým zápalem jsou zaznamenány v 80. letech 18. století. Zkoušely se sloučeniny, například chlorečnan draselný, u kterých docházelo ke vzplanutí úderem. Vznikly první zbraně s perkusním zápalem, které fungovaly v upravených křesadlových zámcích…
… Dostáváme se k dnešním jednotným nábojům, obsahujícím všechny čtyři prvky – nábojnici, střelu, výmetnou náplň a zápalku. První takové náboje se začínaly objevovat počátkem 19. století. Hlavním úkolem konstruktérů bylo vymyslet nábojnici, která by při výstřelu utěsnila nábojovou komoru a po výstřelu se dala snadno vytáhnout. První náboj s těmito znaky vyrobil a už v roce 1812 patentoval Jean Samuel Pauli. Původně papírovou nábojnici pak nahradil v roce 1814 kovovou. Casimir Lefaucheux přišel s nápadem vložit do nábojnice perkusní zápalku a zapálit ji zápalníkem kolmo zasunutým do boku nábojnice u dna. Jeho nápad rozvinul do použitelné podoby a patentoval v roce 1846 puškař Houllier. Tyto náboje systému Lefaucheux začal po roce 1850 produkovat Casimirův syn Eugene Lefaucheux. Kolíček na boku měl několik dalších funkcí. Držel nábojnici ve správné hloubce v komoře a po výstřelu umožňoval vytažení prázdné nábojnice. Nevýhodou byla citlivost na náraz. Byla to slepá ulička, ale v Evropě se lovecké brokovnice lefošky udržely až do doby mezi světovými válkami…
… Velká Británie zavedla v roce 1864 zadovku Jacoba Snidera s do strany odklopným závěrem (Hinged-Block-Snider) ráže .577. Vznikla rekonstrukcí předovky Enfield vzor 1853. První, avšak neúspěšný náboj pro Enfield vzor 1853, byl ovšem Schneiderův náboj rekonstruovaný puškařem Dawem. Měl papírovou nábojnici a papírové zesílené dno vyztužené kováním, jež vytvářelo rozšířený okraj i lůžko zápalky. Náboj se pro svou malou pevnost neosvědčil a byl brzy nahrazen Boxerovým. První zavedený jednotný náboj s vnější zápalkou tak nesl jméno plukovníka Boxera…
Těžkou a složitou cestu k dnešním jednotným nábojům mapuje zářijová monografie Střelecké revue ročníku 2023. Na stranách 79 až 88 ji najdeme pod názvem Boxer a Berdan.
Střeleckou revui č. 9/2023 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz