Salvová puška výrobce příborů
Poslat jedním výstřelem směrem k lovné zvěři nebo k nepříteli víc kulových střel se někdy docela jistě hodí, ale na druhou stranu to není potřeba tak často. Proto se takzvané salvové pušky, které mají víc hlavní odpalovaných jedním stisknutím spouště, nikdy nevyráběly masově a my je právem považujeme za kuriozity. Jejich výroba rozhodně nebyla jednoduchá, byla náročná na přesnost. Z uživatelského hlediska je tu také výtka: kdo by se s tím těžkým krámem chtěl tahat!
Asi nepřekvapí, že nejslavnější salvová puška neboli volley-gun našla uplatnění v britském námořnictvu. Námořníci tyto zbraně nemuseli nosit nijak daleko. Vynález sedmihlavňové zbraně se připisuje londýnskému puškaři a vynálezci Henrymu Nockovi (1741–1804), ale není to pravda. Nock tu nejslavnější salvovou pušku jenom vyráběl. Daleko pravděpodobnějším vynálezcem zbraně je James Wilson, jenž měl zbraň, kterou Nock vyráběl, zkonstruovat v roce 1779. (Princip salvových zbraní byl ovšem mnohem starší nežli pánové James Wilson a Henry Nock.) … Na rozdíl od tradičně používaných námořnických trombonů nabíjených hromadnou střelou zasahovaly střely z Nockových salvových pušek na vzdálenost 50 m plochu velikosti lidské postavy.
Těmito zbraněmi měli být vyzbrojeni střelci v koších na stěžních britských lodí a měli jimi likvidovat střelce v koších lodí nepřítele, jakož i čistit paluby nepřátelských lodí při zahákování. Zbraně byly určitě zajímavé, účinné, ale po impozantní salvě následovalo zdlouhavé nabíjení jednotlivých hlavní v kymácejícím se koši. Také zpětný ráz sedmi výstřelů najednou měl být pro střelce obtížně zvládnutelný. Zbraně prý nebyly mezi námořníky oblíbené, protože dokázaly vykloubit rameno.
… Rok 1837 je důležitý pro americké patenty, protože v předchozím roce shořely patentové spisy k prvním asi 10 000 patentům a začínalo se s čistým (začouzeným) stolem znova. Mezi první vynálezce, kteří přiběhli patentovat svoje zbraně v době po požáru, patřil v roce 1837 Henry Harrington (1796–1876) ze Southbridge v Massachusetts. Ty primitivní nákresy, s nimiž patent podal, by mu asi za pár let už neprošly, ale takhle mohl Harrington dostat patent číslo 297 na Breech-Loading Fire-Arm, což byla perkusní zbraň s více hlavněmi, opatřená výměnným blokem s odpovídajícím počtem komor.
Harrington si toto řešení nechal patentovat jak pro pušky, tak pro pistole, ale na nákresech k patentu vidíme i dělovou hlaveň s výměnným blokem s komorami. Se svými zbraněmi Harrington uspěl, ale salvovou pušku prostě nepotřebovali všichni. Doplňme proto, že tento pán byl už před svým vstupem na pole konstrukce zbraní úspěšným podnikatelem. Nikoli však jako výrobce zbraní, ale coby první americký výrobce příborů. Firmu na jejich výrobu založil už v roce 1818; dnes se jmenuje Dexter-Russell, stále existuje v USA a vyrábí nebo alespoň prodává stále totéž zboží – příbory. V oboru zbraní Harrington zdaleka tak úspěšný nebyl. Na řadě jeho dochovaných zbraní je konstruktér poctivě uveden jako autor patentů, takže je pravděpodobné, že zbraně vznikaly pod jeho kontrolou, nebo (snad) přímo vedl jejich výrobu. Množství provedení zbraní Harringtonova systému, je výrazně větší než v případě Nockovy salvové pušky, protože Harringtonovy zbraně byly určeny pro civilní trh. Nebylo tedy nutno držet se nějakého vzoru a dbalo se na individuální požadavky zákazníka, ale jen velice omezeně.
Další osudy salvových pušek a pistolí a jejich ceny na aukcích najdete v článku Salvová puška výrobce příborů na stranách 60 až 63 Střelecké revue číslo 2/2024.
Střeleckou revui č. 2/2024 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz