Britské bullpupy

Progresivní koncepci pušky bullpup (britský patent bratří Harryho a Charlese Gamwellů z 16. 4. 1904) se pokusila jako jedna z prvních uplatnit u armádní zbraně britská firma Royal Small Arms Factory (RSAF) z Enfieldu hned v prvních letech po druhé světové válce. Prvním hmatatelným výsledkem prací byl funkční vzorek EM-1 na britský experimentální zkrácený náboj 280 Enfield. V roce 1948 začali konstruktéři pracovat na útočné pušce Enfield EM-2 stejné ráže, v dubnu 1951 přistoupila firma k výrobě prototypu. Počítalo se také s alternativními náboji 6,25 x 43 mm, 7 x 49 mm, 7 x 51 mm, 30-06 Sprg aj. Když však v roce 1954 zavedly členské státy NATO původně americký střední náboj 308 Win jako standardní náboj 7,62×51 mm NATO, výroba náboje 280 Enfield skončila…

Pušku s krycím označením Mamba sice přijala britská armáda do výzbroje jako No. 9 Mk 1, nikdy ji ale neuvedla do služby. Namísto toho zavedla variantu belgické pušky FN FAL, samonabíjecí pušku L1A1 na náboj 7,62 x 51 mm NATO.

Až když kolem roku 1975 Francie představila své pušky FAMAS, oprášila královská zbrojovka svoji starou myšlenku. Na zakázku britského ministerstva obrany vyvinula a koncem roku 1976 předvedla nový pěchotní Enfield Weapon System (EWS), sestávající z útočné pušky XL64 IW a lehkého kulometu XL65 LSW, konstruovaný však pro britský malorážový puškový náboj 4,85 x 49 mm (4,85 mm Enfield/4,85 mm British). Funkce automatiky zbraní opět využívala principu tlaku plynů na píst pevně spojený s nosičem závorníku, původní uzamykání pušek EM dvěma do stran kývajícími závorami ale nahradilo uzamykání závěru rotačním závorníkem (systém Armalite AR-18).

V roce 1964 ale Spojené státy zavedly do výzbroje nový malorážový náboj 5,56 x 45 mm (se střelou M193) a pušku M16 (Armalite AR-15). Náboj pak zavedly jako druhý standardní také členské státy NATO, a tak Britům nezbylo, než obě své (dosud nezavedené) zbraně přerážovat. Původní puška XL64 rekonstruovaná pro náboj 5,56 x 45 mm NATO nesla označení XL70 E3 a rekonstruovaný kulomet XL65 označení XL73. Britské ministerstvo obrany pak zbraňový komplet označilo jako SA80. Pušku s oficiálním armádním označením L85 E1 IW začalo zavádět do výzbroje britské armády v roce 1985, kulomet L86 E1 LSW o rok později. Běžnější je označení zbraní L85A1 a L86A1, další konstrukční verze se odlišují dalšími číslicemi za A.

Už při zkouškách kompletu selhávalo prakticky snad všechno, co selhat mohlo. Systém SA80 (A1) si získal nevalnou pověst jako těžký, nespolehlivý a nedůvěryhodný, praxe po zavedení do výzbroje pak tyto jeho vlastnosti jen potvrdila. Prvních pět let užívání systému byla údajně úplná katastrofa. V roce 1987 byla sepsána oficiální zpráva, shrnující na 89 stranách vady SA80. Končila vyjádřením uživatelů – řadových vojáků o nevhodnosti zbraní pro služební účely. Přesto se zbraně údajně udržely ve výzbroji od roku 1984 zhruba do roku 1994.

Protože kritika SA80 v původním provedení A1 nepolevovala, podepsalo britské ministerstvo obrany kontrakt s německou firmou Heckler & Koch na její modifikaci. Upravovalo se prakticky všechno…

Jak dopadly úpravy jedné z nejméně povedených útočných pušek armád NATO je podrobně popsáno v článku Britské bullpupy na stranách 54 až 57 červencového čísla Střelecké revue ročníku 2023.

Střeleckou revui č. 7/2023 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz