Dvakrát Arisaka

Japonsko udělalo ve druhé polovině 19. století obrovský skok ze středověku k moderní průmyslové společnosti. Projevilo se to také ve vývoji zbraní. Pokud totiž tato země chtěla uhájit svoji nezávislost v době koloniálních výbojů evropských mocností a zahájit vlastní výboje, musela disponovat dobře vyzbrojenou armádou. Její výzbroj se nejprve řešila dovozy moderních zbraní, ale vláda záhy zjistila, že Japonsko potřebuje vlastní zbrojovky, které budou pokud možno nezávislé na dodávkách ze zahraničí. To ovšem neznamenalo, že by se Japonci mocně neinspirovali v Evropě či Americe.

Vývoj nové pušky pro japonskou armádu vedl plukovník Arisaka Nariakira (1852–1915). Příjmení se v japonštině uvádí na prvním místě, takže v češtině by se psalo Nariakira Arisaka. Byl ze samurajské rodiny, ale to neznamenalo klidný a bezpracný život. Být samuraj v Japonsku druhé poloviny 19. století nezaručovalo bohatství. V jedenácti letech byl mladý samuraj adoptován výrobcem palných zbraní, který se jmenoval Arisaka Nagajoši, od nějž mladý muž získal nové příjmení Arisaka. Vstoupil do japonské armády a v roce 1891 si šikovného důstojníka všiml konstruktér pušky Murata jménem Murata Cunejoši, díky němuž se Arisaka Nariakira dostal do tokijského arzenálu. Když došlo na vývoj nové opakovačky, byl Arisaka pověřen průzkumem zahraničního zbrojního vybavení. Jel do Evropy, protože Evropa byla v té době v přezbrojování trochu napřed. Logicky byli Japonci zaujati německými puškami Mauser a skutečností, že všechny evropské mocnosti včetně Ruska, s nímž se Japonsko mělo o deset let později utkat ve válce, zaváděly zbraně na náboje ráže většinou kolem 8 mm (Italové 6,5 mm) a bezdýmným prachem, a tím pádem s vyšší rychlostí a energií střely. Voják mohl takových nábojů nést do boje víc.

Oceli na výrobu závěrů, pouzder závěrů a hlavní byly vysoce jakostní, měly malý obsah uhlíku a jednalo se spíš o kvalitu nástrojových ocelí. Japonci měli zpočátku problém získat materiál v požadované kvalitě z vlastních zdrojů a dodávky z Rakouska-Uherska přerušila první světová válka. Japonci začali nakupovat ocel v Anglii, což byl v období první světové války spojenec. V pozdějších letech také získávalo Japonsko ocel z Mandžuska, která byla mimo jiné také populární mezi výrobci japonských mečů.

Na klice závěru karabiny z pardubického muzea je na horní straně vyraženo F944. To ale není montážní ani výrobní číslo. Japonci je na toto místo nerazili. Na karabině totiž není původní závěr, se kterým odešla z továrny, ale závěr z mexického modelu 1913. V roce 1913 v Mexiku zuřila občanská válka a její aktéři nakupovali zbraně všude, kde se dalo. V Japonsku Mexičané nakoupili pěchotní pušky a karabiny Typ 38. Jedná se o možná nejvzácnější sériově vyráběné Arisaky, protože v rozbouřeném Mexiku jich asi mnoho nepřežilo…

Monografie Střelecké revue na září 2022 je věnována zajímavým puškám z výzbroje japonské armády. S ruskými legionáři se několik desítek kusů dostalo i do českých muzeí a soukromých sbírek. Podrobnosti o vývoji, jednotlivých modelech a variantách Arisaky najdete v SR číslo 9/2022 na stranách 89 až 96.

Střeleckou revui č. 9/2022 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz