Ed McGivern
Edward Ed McGivern (1874–1957) byl slavný exhibiční střelec světového jména, o kterém dodnes zejména americká střelecká komunita hovoří s uznáním. I v porovnání s pozdější konkurencí jiných střeleckých velmistrů v čele s Jerrym Miculekem mají mnozí za to, že McGivern byl nejlepším nebo alespoň nejrychlejším střelcem z krátké zbraně – především z revolveru – přinejmenším mezi světovými válkami, ale možná všech dob. Některé jeho stoleté rekordy ostatně nebyly dosud překonány.
… Stalo se, že Ed byl svědkem pouliční přestřelky, která soustředila jeho zájem na rychlé tasení revolveru. Příznačné pro něj ovšem bylo, že se nechtěl podobat proslulým pistolníkům Divokého západu jako mnozí z jeho vrstevníků. Spíš ho zajímalo, jak je možné, že při tak velké spotřebě prachu a olova v salonech a na Main Street zřídka dochází k vážnějším nebo smrtelným zraněním. Dokonce i první rána, kdy ještě nemohl být cíl zahalen hustým dýmem z černého prachu do velkorážových revolverových nábojů, padla téměř vždycky vedle. Kde je chyba – ve střelci, nebo ve zbrani?
… Chcete-li mít úspěch v boji s krátkou zbraní, ani jedna z obou žádoucích schopností, totiž rychlost a přesnost střelby, se podle McGiverna nesmí rozvíjet odděleně, nebo jedna druhou vylučovat. Musí se navzájem doplňovat. Sám si vytkl jako cíl dosáhnout dokonalosti právě v syntéze rychlosti a přesnosti. Trvalo mu to dvacet let, než neúprosným tréninkem vycvičil svaly a šlachy svých rukou a jejich reflexy. Nejlepších a nejproslulejších střeleckých výsledků dosáhl teprve ve věku kolem 60 let, tedy ve třicátých letech 20. století.
Během svého dětství a dospívání byl Ed McGivern svědkem osídlování Západu a bezpočtu negativních jevů s tím spojených. Zvládnutí techniky rychlého tasení a přesné střelby ze šestiraňáku tam nejednou bylo podmínkou vlastního přežití. Také pro Eda to zřejmě bylo prapůvodním podnětem ke zlepšování střeleckých schopností. Později, v letech americké prohibice (1920–1933), byl zase svědkem nebývalé vlny organizované zločinnosti, násilí, úplatkářství a vůbec bezuzdného řádění gangů, které se neomezovalo jenom na velká města.
Přesto – nebo právě proto – Ed vždycky podporoval policejní sbory a šerifské úřady v jejich činnostech směřujících k ochraně práva a pořádku. Především se snažil o zdokonalení jejich schopností správného a efektivního používání palných zbraní, samozřejmě především krátkých. Policistům předváděl rychlé tasení, střelbu vstoje, vleže, vsedě, v běhu nebo ze stupátka jedoucího automobilu… Ukazoval i to, jak na rukou i na nohou spoutaný provinilec může při jisté zručnosti sebrat policistovi zbraň a ohrožovat ho s ní…
… Takový nedostatek musel být urychleně napraven bez ohledu na McGivernovu artritidu. Nenašli jsme pro to oporu v pramenech, ale tvrdí se, že Hoover poslal do Lewistownu jednoho ze svých nejlepších agentů Franka Baughmana, podle některých pramenů na několik měsíců a podle jiných na celý rok. McGivern ho vyškolil do té míry, že potom mohl kvalitně cvičit agenty a nakonec i střelecké instruktory FBI v defenzivní střelbě. Pokud je to pravda, výsledky McGivernovy školy byly v tomto směru skutečně dalekosáhlé…
Životu a hlavně výkonům McGiverna, některým dodnes nepřekonaným, je věnována monografie Střelecké revue číslo jedna ročníku 2025. Pod titulem Ed McGivern ji najdete na stranách 73 až 81.
Střeleckou revui č. 1/2025 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz