Jak střílejí malorážky CZ 457

Nemám pro následující tvrzení tvrdá data, ale asi nebudu daleko od pravdy, že snad každý střelec v určitém stádiu svého vývoje přišel do styku s malorážkou. Je to skvělá zbraň pro střelecký výcvik, jak základní, tak pokračovací. Kdo umí, může s malorážkou dělat divy. Kdo neumí, toho malorážka – pokud má střelec zájem a snahu – naučí jak střelecké základy, tak i vyšší dívčí. Přitom střelivo je cenově dostupné, malorážky neobtěžují střelce ani okolí extrémním hlukem. Jsou jako laskavá, ale zároveň spravedlivá matka. Ukážou každou chybu a nemáte se na co vymluvit.

Výstižným úvodem začíná monografie Střelecké revue číslo 1/2021. Obsáhlý článek na stranách 91 až 97 má jednoduchý a jednoznačný název: Jak střílejí malorážky CZ 457.

Po roce 1989 si mohl pořídit malorážku prakticky každý držitel zbrojního průkazu. Vyprodávaly se zásoby Svazarmu a armády, dobré pušky byly prakticky „za hubičku“. K tomu se na pultech ještě nabízely levné dovozy.

Čas běží a ti střelci, kteří z malorážek opravdu střílejí, ať už soutěžně, nebo jenom cvičně, pomalu zjišťují, že i dobré zbraně mají omezenou životnost. A začínají se poohlížet po novějších modelech.

Je samozřejmé, že první pohled bude věnován domácí produkci. Tradice kvalitních malorážek tady je. Jenže čas běží a zbraně ze současné výroby sice nezapřou jistou návaznost, ale jsou jiné. Autor si dal práci se srovnáním technických řešení mechanismu uherskobrodských malorážek, technologických vychytávek, i nabídky modelů pro různé způsoby použití. Vše je srozumitelně popsáno, podrobně zdokumentováno a doplněno podrobnými fotografiemi. Zkrátka, velmi zajímavá četba pro střelce i ty čtenáře, kterým jinak malorážky nic neříkají.