Kropatschek

Ne všichni konstruktéři zbraní, kteří si to zaslouží, jsou nějak výrazně připomínáni. Důvodů je hodně. Třeba nepůsobili v té správné zemi nebo žili v době, kdy se neválčilo a jejich zbraně nemohly vstoupit do dějin, anebo je zastínili další konstruktéři, kteří vymysleli něco ještě lepšího a trvanlivějšího. Osud takřka zapomenutých vynálezců sdílí také polní zbrojmistr Alfred, rytíř von Kropatschek. Ačkoliv jeho zbraně nebo alespoň některá technická řešení se uplatnily ve výzbroji velmocí, jejich konstruktéra zná jen nemnoho sběratelů.

Přitom za svého života byl Alfred Kropatschek nositelem řady vyznamenání. V roce 1871 byl povýšen do rytířského stavu. Za svého života byl jmenován polním zbrojmistrem, vyznamenán velkokřížem Leopoldova řádu… Měl vyznamenání a řády italské, portugalské, francouzské (Čestná legie), německé, ruské a rumunské. Nejvíc vyznamenání bylo pochopitelně rakouských, resp. rakousko-uherských. Jak na tom byl konstruktér po finanční stránce, nám není známo, ale nouzí asi netrpěl…

Zdá se, že projevoval nadprůměrné schopnosti, protože nebyl ze školy vržen jen tak k pluku a zapomenut, ale v jeho vzdělávání se po válce úspěšně pokračovalo. V letech 1861 až 1863 nadporučík Kropatschek absolvoval vyšší dělostřelecký kurs a v letech 1863–1864 praxi v dělostřeleckém arzenálu. Pak se odebral k dělostřeleckému pluku číslo 7 Prinz Luitpold von Bayern.

Ani tam dlouho nepobyl, protože vlast si žádala jeho odbornost nikoliv na bojišti, nýbrž tam, kde se rozhoduje o výzbroji vojsk. Blížila se válka s pruským protivníkem, jehož pěchotní výzbroj tu rakouskou převyšovala. Hned 1. května 1866 byl Kropatschek povolán k dělostřelecké komisi, respektive později k technicko-administrativní vojenské komisi. U komise zůstal s roční přestávkou u pluku celých sedm let, tedy v době, kdy se rakouská pěchotní i dělostřelecká výzbroj od základů měnila. Byl takříkajíc u toho. Spolupodílel se tak na výběru zadovek (Lindner, Remington Rolling Block, Wänzel a Werndl) do výzbroje rakouské a později rakousko-uherské armády…

Při tomto všem zaneprázdnění se Kropatschek ještě v letech 1870 až 1871 stačil podívat na bojiště prusko-francouzské války, kde spolu poprvé v Evropě bojovaly armády vyzbrojené převážně zadovkami. Nové trendy na poli výzbroje pozorně sledoval. Na jednoho člověka v době bez aut, mobilů a e-mailů poměrně slušný zápřah. A to přidejme ještě vlastní konstruktérskou činnost na poli palných zbraní…

Zavedení revolveru Gasser model 1870 znamenalo bezesporu zlepšení výzbroje jednotlivce v rakousko-uherské armádě, ale pro důstojníky byla tato zbraň moc velká a těžká. Zvlášť pro ty, kteří ji měli vláčet pěšky. O stížnostech věděl i Johann Gasser, který po Leopoldu Gasserovi (zemřel 1. ledna 1871) převzal vedení firmy. Kropatscheka zase ke zmenšení revolveru tlačili jeho kamarádi důstojníci. Kritizovali tak dlouho, až se Kropatschek s Johannem Gasserem rozhodli, že velkou služební zbraň překonstruují a zmenší…

Opakovačky začali masově zavádět Italové po roce 1883 (Vetterli-Vitali), Němci po roce 1884 (Mauser 1871/84), Rakušané v roce 1886 (Mannlicher 1886) a Rusové dokonce až roku 1891 (Mosin/Nagant). Do závodu o vojensky upotřebitelnou opakovačku zasáhl také Alfred Kropatschek, který sice svoji zbraň neprosadil do výzbroje své vlasti, ale vyzbrojil některé její spojence i pozdější nepřátele…

Ottův slovník naučný uzavřel heslo Alfred Kropatschek následovně: Válku prodělal pouze r. 1859, aniž se účastnil bitvy některé. Jeho činnost však ovlivnila výzbroj mnoha armád nejen v Evropě. Život a vývoj zbraní tohoto téměř zapomenutého vynálezce mapuje monografie Střelecké revue číslo 5/2023 na stranách 81 až 99. Střeleckou revui č. 5/2023 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz