Monografie Střelecké revue: Armádní jehlovka Dreyse

Loňský rok přinesl významná výročí, vztahují se k dějinám pruské jehlovky Dreyse. Tyto zbraně byly zavedeny do pruské výzbroje na konci roku 1840 jako vzor 1841. Před 156 lety pruská jehlovka prožila svoji hvězdnou hodinu, když se významnou měrou (jak velkou, o tom se můžeme dohadovat) podílela na vítězství Pruska v krátké válce proti Rakousku a jeho německým spojencům v létě roku 1866. Byla to její nejslavnější válka. Když o čtyři roky později v roce 1870 vyrazili Němci proti Francii, jehlovka Dreyse – tehdy měla pěchota i zdokonalený vzor 1862 – už měla zdatného soupeře ve francouzské jehlovce Chassepot, ale Francouzi to stejně prohráli, protože Němci byli všestranně lepší a bylo jich víc. Válka proti Francii však znamenala pro pruskou jehlovku labutí píseň. Záhy ji začaly nahrazovat zadovky na náboje s kovovou nábojnicí. Její čas se chýlil ke konci, protože tahle zbraň byla přijata do výzbroje před třiceti lety a vývoj palných zbraní běžel mílovými kroky…

Perkusní zápalky, které se dodávaly civilistům a postupně také armádám, Dreysemu údajně nesly tolik, že když jejich výrobu stabilizoval, mohl dalších deset let věnovat experimentování se zbraněmi. Zatímco lovci (ale ne všichni najednou) přecházeli z křesadlových pušek na perkusní, armády se do této změny nehrnuly – a když, tak většinou nejprve transformovaly staré flinty z napoleonských válek…

 Předělat křesadlovou předovku na perkusní uměli mnozí, ale zase tak velký převrat to nebyl. Nějaký zásadní převrat vlastně neznamenaly ani nové perkusní předovky. Dreyse se při svém vynalézání rozhodl tuto fázi přeskočit a pracovat na zbrani další generace, která už nebude jen zdokonalená předovka. Chtěl pušku, do níž se bude, zatím zepředu, vkládat náboj, jenž obsahuje střelu, zápalku i střelný prach v jednom celku. V roce 1826 a následně v roce 1827 žádal Dreyse o patent na pušku nabíjenou zezadu. Jenomže popis zbraně se nedochoval, takže se můžeme jen dohadovat, jestli se jednalo o pokračování vývoje Pauliho zadovky, nebo ne…

První úspěch Dreyse dosáhl v roce 1833, když předkládá pruské zkušební komisi novou jehlovku, označovanou jako Traubengewehr. Zbraň je přijata, je objednáno 1100 kusů a ty se o rok později dostávají k vyzkoušení u 4. a 11. pěšího pluku. Traubengewehr byla předovka, za hlavní bylo pouzdro s bicím mechanismem, tedy především pružina a jehla. Celé to šlo odmontovat, a tudíž čistit. Napínání mechanismu se stále provádělo pomocí páky po pravé straně hlavně. Stále zde ovšem byl problém, že střelec mohl zatlačit náboj nabijákem na jehlu nenapnutého mechanismu. Dreyseho zepředu nabíjené jehlovky také neřešily těsnění střely v hlavni. Jeho náboje byly podkaliberní, hlaveň měla hladký vývrt a střelba nebyla příliš přesná. Dreyseho podkaliberní střely byly zasazeny do zlepšeného pouzdra, jež těsnilo v drážkách místo střely. Traubengewehr sice byl vyzkoušen, ale zaveden do pruské výzbroje nebyl…

Další osudy vynálezce a jeho pušky jsou podrobně popsány v monografii Střelecké revue číslo 11/2022 na stranách 89 až 97.

Střeleckou revui č. 11/2022 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz