Než přišla MP 43

V lednovém čísle Střelecké revue z roku 2020 vyšel článek MP 44 na vlastní oči, který se zabýval počátky automatických pušek, zvlášť pak MP 44, jejím lehce odlišným předchůdcem MP 43 a Avtomatem Fjodorova. MP 43 byla na dobu jejího vzniku skvělá zbraň, avšak zde bych rád ukázal, že se to Němcům rozhodně nepodařilo na první pokus a jsou tu ještě dvě, potažmo tři vývojové zbraně, na které bychom neměli zapomínat. Ale vezmeme to pěkně od začátku.

… Nechuť k zavádění další puškové ráže byla ostatně i důvodem, proč trvalo skoro celou dekádu, než se Němci vydali podobným směrem jako Rusové. Aby nemuseli začínat úplně od nuly, rozhodli se, že zkrátí a upraví stávající náboj 7,92 mm Mauser s délkou nábojnice 57 mm. Výsledkem byl náboj 7,92 mm kurz (tj. krátký), označovaný zejména zpočátku také jako 8 x 33 Polte podle podniku, který ho zkonstruoval a v roce 1938 a začal vyrábět (někdy je uváděn i rok 1939). Další historické názvy jsou 7,9 kurz, Pistolen-Patrone 43 aj. Obvyklé současné jméno zní 7,92 x 33 (mm) kurz.

Výsledný náboj byl proti svému většímu předkovi přibližně o polovinu slabší (střela 8 g, energie kolem 1900 J). To se podepsalo i na délce účinného dostřelu zbraně. V té době se však už vědělo nebo se minimálně přicházelo na to, že většina střetů s nepřítelem se odehraje na krátkou vzdálenost, takže nikoho netrápila nemožnost střelby na (v běžných podmínkách) nesmyslně vzdálené cíle. Dobově užívané opakovací pušky měly možnost nastavení mířidel klidně na 2000 m, což bylo víc než optimistické, protože to primárně nebyly odstřelovačky. Aby měla německá armáda z čeho nový náboj střílet, byly v roce 1941 stanoveny požadavky na vyvíjenou zbraň. Jednalo se o omezení délky hlavně na maximálně 400 mm a střelba měla být možná v obou režimech, na což se váže i maximální kadence 500 ran za minutu. Zbraň měla být účinná až na 800 m a hmotnost neměla překročit 4 kg. Zbraně, vzniklé na základě těchto požadavků, nakonec splňovaly pouze požadavky na režim střelby a kadenci.

Do soutěže o budoucí převratnou zbraň (zkratka MKb znamená Maschinenkarabiner, strojní karabina) se jako první přihlásila firma Haenel se zbraní MKb 42 (H), kterou následoval Carl Walther s MKb 42 (W). Dále se pak můžeme setkat se zbraní MKb 42 (G), kterou navrhovala firma Gustloff, ta však nestihla vypsané zkoušky. Navíc výsledná zbraň firmy Gustlof měla ráži 7,92 x 57 mm a byla výrazně delší. Jednalo se tedy spíš o úmyslně slepou uličku, která měla dokázat, jak je zbraň v této ráži neefektivní, a vyzdvihnout ráži novou, což se jí vlastně podařilo. Nádherné na prototypech bylo to, že byly prakticky první svého druhu, autoři neměli moc od koho opisovat a museli spustit tvůrčí fantazii na plné obrátky…

Osudy pravzorů útočných pušek od prvních pokusů až po první série mapuje monografie únorové Střelecké revue ročníku 2024 na stranách 73 až 80 pod titulem Než přišla MP 43.

Střeleckou revui č. 2/2024 si můžete objednat v tištěné verzi na www.casopisyprovas.cz bez platby za poštovné nebo v el. verzi na www.casopispresinternet.cz