VYŠLO ČÍSLO 12/2022

V tomto čísle najdete dva články od našeho stálého spolupracovníka Davida Karáska. Je to jednak rozhovor s prezidentem spolku LEX Tomášem Trávníčkem při příležitosti nastávajícího 25. výročí založení tohoto sdružení na ochranu práv majitelů zbraní. V druhém článku autor informuje o vývoji prací na novém zákonu o zbraních, které se táhnou už zhruba od roku 2015. Teprve koncem září 2022 Ministerstvo vnitra předložilo návrh zákona k mezirezortnímu připomínkovému řízení. LEX se na přípravě nového zákona podílí od samého začátku a v článku jsou zmíněny nejvýznamnější novinky, resp. změny stávajícího stavu vyplývající z návrhu. Nejsou úplně všechny k lepšímu (snad se něco podaří v dalším řízení ještě napravit, jde teprve o návrh), ale nedá se ani hovořit o zásadním zhoršení. Leccos by se mělo zjednodušit, snad i zlevnit…

V této souvislosti si dovolím krátce zavzpomínat, protože mladší generace střelců a majitelů zbraní by se mohla domnívat, že současný vcelku příznivý stav včetně práva občanů na držení a nošení zbraní je tu odjakživa. Tak tomu není. Jeho vytvoření samozřejmě nepřišlo shůry. Vytvářením veřejného mínění a ovlivňováním politiků se o něj musely postarat zájmové organizace, střelecká a další média, ale zejména tisíce nebo spíš desetitisíce střeleckých aktivistů – a v první řadě rozumně uvažující lidé.

Po revoluci u nás dál platil zákon o zbraních č. 147/1983 Sb., o němž se nedalo hovořit jako o demokratickém, i když byl (nepatrně) upraven novelou č. 49/1990 Sb. Zbrojní průkaz na kulovou zbraň bylo možné vydat pouze pro lovecké a sportovní účely, anebo v případech hodných zvláštního zřetele k ochraně osoby nebo majetku. Vždycky to ale záleželo na libovůli policie, která své rozhodnutí ani nemusela zdůvodňovat. V roce 1990 měli lidé v celém Československu 74 604 zbrojních průkazů a vlastnili něco přes 90 000 kulových zbraní, asi převážně loveckých (v těchto počtech nejsou soukromé zbraně vojáků z povolání a příslušníků ozbrojených složek; a brokovnice se sumárně neevidovaly, k jejich pořízení opravňoval lovecký lístek).

Jakmile se začal připravovat nový zbrojní zákon odpovídající nové době, strhl se lítý mediální boj o zachování předchozího povolovacího systému, který by se v každém jednotlivém případě řídil zásadou správního uvážení, tedy opět policejní libovůlí. Zastánci starých pořádků vyhrožovali obrovským nárůstem kriminality, ke kterému by jinak došlo. Lidé se prý budou bát vyjít na ulici a na obranu budou chtít kulomety, tvrdil kdosi docela vážně. Společným úsilím se naštěstí podařilo porazit demagogii, vyvracet účelové lži, a nakonec i uklidnit hysterii obecných médií. Byl přijat první skutečně demokratický zákon č. 288/1995 Sb. s nárokovým přístupem ke zbraním pro zdravotně a odborně způsobilé řádné občany.

Ani to ale nebyl konec snah o zpřísnění. V následujících letech Poslanecká sněmovna nejméně dvakrát odmítla návrh nového zbrojního zákona, do kterého jedna vlivná strana promítla svoji nechuť vůči zbraním a jejich držitelům. Opakovaly se staré výhružky Divokým západem apod. Nakonec byl tehdy přijat nový, opět příznivý zákon č. 119/2002 Sb., který se – byť s úpravami – osvědčuje už dvacet let. K žádné předpovídané explozi kriminality nedošlo, spíš naopak.

Přeji sobě i vám všem, aby to tak zůstalo a mohli jsme se těšit ze života ve státě, jenž se staví ke zbraním férově, a nikoliv na základě populistických blábolů. Přeji vám i vašim rodinám co možná nejšťastnější vánoční svátky a doufám, že k jejich pohodovému prožití přispěje i čtení nového speciálu Střelecké revue s názvem Nejdražší zbraně, který vyjde v prvních prosincových dnech.

Přemysl Liška, šéfredaktor