VYŠLO ČÍSLO 4/2022

Prvního říjnového dne loňského roku nabyla účinnosti novela ústavy, teprve druhá za dobu existence samostatné ČR. V Listině základních práv a svobod přibyla věta: Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon. Pro aplikaci institutů nutné obrany a krajní nouze daných trestním zákonem se sice nic zásadního nemění, ale významu by toto ústavní ustanovení mohlo nabýt v případě, že by někdo chtěl omezovat držení zbraní.

Rádi bychom zde upozornili, že mnozí nesprávně zaměňují právo na obranu právem na sebeobranu. I v novele ústavy se hovoří nejen o obraně vlastního života, ale i o životě jiného člověka. Zákonná obrana ostatně může (a má) směřovat proti kterémukoliv zájmu chráněnému naším trestním zákonem, samozřejmě za dodržení zmíněných podmínek, zejména trvání útoku a přiměřenosti obrany. Z českého trestního zákona dokonce vyplývá povinnost nejenom oznámení, ale případně i překažení některých nejzávažnějších trestných činů, jichž je v § 367 vyjmenováno několik desítek.

Loňský rok byl pro nás, držitele zbraní a zájemce o ně, v podstatě úspěšný i v jiných směrech. Především se do českého zákona o zbraních podařilo implementovat bruselskou směrnici tak, že můžeme i nadále slušně dýchat a fungovat.

Kromě toho prošel parlamentem takzvaný nadstavbový zákon, jenž držitelům zbrojního průkazu umožňuje účastnit se státem podporovaných programů střelecké přípravy. V monografii prosincového čísla loňského ročníku Střelecké revue jsme přinesli rozsáhlý a podrobný rozhovor s Mgr. Janem Bartoškem o těchto programech a kurzech jednotlivých stupňů, vyplývajících ze zmíněného zákona č. 14/2021 Sb. a příslušného prováděcího Nařízení vlády ČR č. 255/2021 Sb.

Mnozí střelci a majitelé zbraní tyto programy a z nich vyplývající zařazení do tzv. stanovené zálohy státu (od úrovně kurzu MV-201 až po každoroční individuální přípravu MV-1-500)akcentovali jako další možnou hráz proti odzbrojovacím snahám, ať už by hrozily odkudkoliv. Zákonodárce však měl v první řadě na zřeteli jiné věci. V občanském sektoru společnosti viděl a vidí velký potenciál, který může stát v případě nezbytnosti využít k doplnění a zvýšení bezpečnosti. Zajišťování bezpečnosti je samozřejmě primárně úkol státních ozbrojených složek, jako je policie a armáda. Může ale nastat situace, kdy personální kapacity těchto složek nebudou stačit a bude potřeba je doplnit z řad veřejnosti. To je ten hlavní smysl kurzů, jimž se pro jednoduchost říká branně bezpečnostní. Organizují je soukromé subjekty a organizace s přispěním státu, ale také účastníků jednotlivých programů.

O kurzy byl a je velký zájem ze strany střelců, do jisté míry ovšem brzděný nedostatkem takzvaných akreditovaných osob (právnických i fyzických), které by je chtěly pořádat. Zatím jsou snad tři a vyprodukovaly první stovku absolventů základních kurzů MV-101 a MV-102. Ti teď budou na vyšší úrovně čekat několik měsíců, protože kapacity nestačily ani dřívějšímu zájmu, který se teď, s nelítostnou válkou doslova za humny, mnohonásobně zvýšil. Ale snad se to rozběhne ve větší míře, protože další akreditované osoby už jsou v jednání.

Přemysl Liška a Jan Tetřev